Hrad Loket

Hrad i město dostaly jméno po mohutném meandru řeky Ohře ve tvaru lidského lokte. Příroda a člověk zde vytvořili velmi působivý romantický celek, který je ojedinělý v celých Čechách. Tato impozantní pevnost vzbuzovala vždy zasloužený obdiv mnoha návštěvníků a nejinak je tomu i dnes. Na skalnatém ostrohu chráněném meandrem řeky Ohře stavitelé vybudovali pevný hrad, až do pozdního středověku prakticky nedobytný. Pro jeho strategickou polohu jej nazývali Klíčem ke Království českému. Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i dějištěm významných diplomatických jednání.

Loket od raného středověku do třicetileté války

Na místě dnešního Lokte se nacházelo staré slovanské a později přemyslovské hradiště, jež kontrolovalo dálkovou cestu z Chebu do Prahy. První písemná zmínka o Lokti pochází z r. 1234, avšak vznik kamenného hradu býval časově lokalizován do období vlády Přemysla Otakara I. a po nálezu románské rotundy, která patří ke stavbám nejstaršího českého typu, je možné datovat vznik hradu ještě dříve – asi do třetí čtvrtiny 12. století, tedy do časů panování krále Vladislava II. V pozdějších dobách měl Loket význam jako hraniční pevnost a také jako správní centrum pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, které bylo zalidňováno novými kolonisty. Loket, původně vybudovaný v románském slohu, dal král Přemysl Otakar II. přestavět raně goticky. Na loketském hradě našla v l. 1317 a 1319 útočiště manželka krále Jana Lucemburského, královna Eliška Přemyslovna. Ve druhém případě sem uprchla před hněvem krále. Ten se však Lokte následně zmocnil a královnu odvezl do Mělníka. Důležitost hradu potvrdil nejen Jan Lucemburský, ale také Karel IV., který zde byl r. 1319 jako tříletý kralevic (tehdy ještě pod jménem Václav) dva měsíce vězněn. Přesto na Loket nezanevřel, často tu pobýval a v nevydaném zákoníku Majestas Carolina jej začlenil mezi města, která nesmějí být zcizena od české koruny. Za Karlova syna, krále Václava IV., došlo koncem 14. století k zásadní přestavbě sídla a Loket se tak zařadil k nejpevnějším hradům ve střední Evropě. Husitské války znamenaly přelom v dějinách hradu. Loket představoval pevnou oporu pro stoupence císaře Zikmunda, proto byl také hrad (společně s městem) v l. 1420 a 1427 husity obléhán – v obou případech neúspěšně. R. 1434 Zikmund Lucemburský udělil zástavní právo na hrad včetně všeho příslušenství svému kancléři Kašparu Šlikovi. Rod Šliků měl v držení Loketsko až do r. 1547 a zasloužil se o výraznou přestavbu hradu na reprezentativní sídlo. Vláda Šliků byla provázena neustálým bojem mezi nimi a městem, které se chtělo z panství vykoupit. Definitivně se jejich cesty rozešly r. 1547 za tzv. šmalkaldské války. Spojení s evangelíky přivedlo Šliky do tábora císařových odpůrců, naopak město stálo pevně na straně Habsburků. Loketsko bylo Šlikům zkonfiskováno a Loket se tak opět stal svobodným královským městem, které získalo navíc i stejnojmenný hrad. Změna v majetkových poměrech však předznamenala postupný úpadek loketského hradu.

Hrad v době třicetileté války a po ní

Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali protestantské vojsko Mansfelda, který zde zanechal 550 mužů. V r. 1621 Loket dobyl bavorský generál Tilly. Město i hrad ovládli císařští a Loket byl postižen konfiskací všech statků. Nová naděje svitla loketským koncem r. 1631, kdy Loket obsadili Sasové v čele s hrabětem z Fictumu. V březnu 1632 však město i hrad musely odolávat prudkým útokům při dalším obléhání císařskými vojsky. Nedlouho po příchodu pomocných jednotek Albrechta z Valdštejna, 15. června, museli Sasové kapitulovat. Loket byl silně poničen; na konci války, v l. 1645 - 1648 musely hrad a město přestát ještě čtyřnásobné švédské obležení, při němž se ve velení Švédů vystřídali prakticky všichni jejich tehdejší významní velitelé (Torstenson, Wittenberg i Königsmarck). Císařským nařízením z r. 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech a následně znovu opraven.

Od 17.století po současnost

Hrad Loket však již svůj někdejší význam ztratil navždy. V r. 1788 podal městský magistrát návrh na přestavbu hradu na c.k. trestnici; tato úprava probíhala až do r. 1828. Tvrdé zásahy do hradní architektury znamenaly nenahraditelné poškození vzácné památky; vyvrcholením devastace hradu bylo zboření starého románského paláce r. 1810. Přesto již v této době počínajícího romantismu našel Loket svého nadšeného obdivovatele, slavného německého básníka a vědce Johanna Wolfganga von Goethe; ten navštívil Loket celkem třináctkrát. V r. 1949 došlo konečně ke zrušení věznice a r. 1950 bylo historické jádro Lokte s hradem prohlášeno městskou památkovou rezervací. V druhé polovině minulého století probíhaly v areálu rozsáhlé památkové úpravy a archeologické výzkumy. V listopadu 1992 byl hrad předán zpět městu a v červenci 1993 se jej podařilo otevřít pro veřejnost. Loket se stal jedním z nejkrásnějších měst České republiky.

Turistické zajímavosti

Návštěvníci Lokte mohou obdivovat expozici věnovanou stavebnímu vývoji hradu, muzeum historického porcelánu a dobových zbraní. Dále je možno spatřit torzo nejstarší románské rotundy, obřadní síň, Rytířský sál a působivou expozici útrpného práva, umístěnou do čtyřpatrových vězeňských kobek. Vrchní patro románské věže naskýtá úchvatnou vyhlídku na historické město a okolní krajinu.

Otevírací doba

• denně listopad - březen 9:00-15:30 hod
• denně duben - říjen 9:00 - 16:30 hod

Vstupné

• dospělí - 90 Kč
• děti, studenti - 60 Kč
• důchodci - 75 Kč