Hrad Landštejn

Od počátku hradu k Přemyslu Otakaru II.

Dějiny Landštejna, jednoho z prvních středověkých hradů v našich zemích, začínají nejpozději po r. 1222, kdy zemřel moravský markrabě Vladislav a správy této části země se ujal český král Přemysl Otakar I. Pravděpodobně z jeho iniciativy se započalo s výstavbou nového hradu v nejzazším cípu jihozápadní Moravy. Prvním držitelem tohoto středověkého sídla byl v letech 1222 – 1236 Hartrlieb z Landštejna, moravský šlechtic ve službách Přemyslovců. Královský hrad se měl stát významnou strategickou oporou panovníka na trojmezí Čech, Moravy a Rakouska. Úlohou Landštejna, jak již název napovídá, tedy bylo plnit funkci strážního hradu na stále neklidné česko-rakouské hranici a rovněž střežit důležitou zemskou stezku do Vitorazska. Hrad Landštejn měl současně tvořit protiváhu staršímu, snad stejnojmennému rakouskému hradu na Pomezí (rod Zöbingenů). Ovládnutí rakouských zemí Přemyslem Otakarem II. po polovině 13. století znamenalo zánik koexistence této unikátní soustavy česko-rakouského dvouhradí; jako životaschopnější a perspektivnější pevnost se prosadil Landštejn a hrad na Pomezí zanikl. Po sňatku Přemysla Otakara II. s Markétou z Babenberka (r. 1252) byl Landštejn s okolím natrvalo připojen k Čechám.

Od Vítkovců k Vilému Jindřichovi

Z rukou panovníka získává hrad od r. 1259 mocný rod Vítkovců. Jejich lomnicko-třeboňská větev přijala podle tohoto sídla přídomek a jako páni z Landštejna se záhy stali jedním z nejmocnějších rodů v království. Prvním Vítkovcem, jemuž hrad patřil, byl Oldřich. Za nejvýznamnějšího středověkého držitele hradního sídla je považován Vilém z Landštejna, který panství převzal v r. 1315. Pro své politické ambice se dostal do sporu s králem Janem Lucemburským; ten proti odbojnému šlechtici vytáhl s vojskem a r. 1317 napadl a poškodil Vilémovo panství. Nakonec se Vítkovec s panovníkem usmířil. Z bývalého odpůrce se stal stoupenec, rádce a zemský hejtman Jana Lucemburského a vliv si udržel i za vlády Karla IV. Ten si Viléma značně považoval, pověřoval ho různými diplomatickými úkony a r. 1351 ho jmenoval nejvyšším pražským purkrabím. V té době kontroloval Landštejn významnou obchodní stezku, která vedla z Itálie přes Rakousko do českého vnitrozemí a dále na sever a byla pro Landštejn ekonomicky velice výnosná. Od počátku 14. století vedli Landštejnové spor o směr této stezky se svými sousedy, pány z Hradce. Rozepře vyvrcholila v polovině století otevřenou válkou mezi Vilémem a Jindřichem z Hradce, kterému se nakonec podařilo stezku odklonit přes Bystřici na Hradec (Jindřichův), což pro Viléma znamenalo citelnou finanční ztrátu. Ačkoliv do sporu několikrát zasáhl sám král Karel IV., vyvrcholila nevraživost soubojem, v němž byl Vilém Jindřichem smrtelně raněn. Jeden z nejmocnějších mužů království skonal na Landštejně v dubnu r. 1356 a jeho smrtí končí nejslavnější období pánů z Landštejna.

Majitelé hradu Krajířové z Krajku

R. 1381král Václav IV. postoupil hrad Konrádovi Krajířovi z Krajku. Původně rakouský rod v Čechách rychle zdomácněl. Krajířové se zapojili do husitských válek dokonce na obou stranách. Panství udrželi téměř dvě století; během té doby vnesli do strohého středověkého hradu renesanční životní styl, s nímž korespondovalo vybudování prostorného výstavného paláce s horkovzdušným vytápěním, nové přístupové cesty a modernějšího opevnění s baštami. R. 1579 éra Krajířů na Landštejně končí.

Od 16. století do současnosti

Poté hrad rychle měnil majitele, přestal být trvale obydlen panstvem a stal se jen střediskem hospodářské správy. R. 1771 do velké věže uhodil blesk a následný požár silně poškodil obytné části hradu. Opuštěný Landštejn rychle chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro široké okolí a posléze romantickou zříceninou. Od r. 1972 na hradě probíhaly rozsáhlé stavební práce na záchranu objektu (mj. zpevnění základů injektáží). V r. 1990 byl Landštejn znovu zpřístupněn veřejnosti.

Landštejn dnes

Dnešní hrad Landštejn patří k nejzachovalejším ukázkám středověkého fortifikačního systému. Zřícenina se tyčí na skále lemované dvěma pásy goticko-renesančního opevnění s půlkruhovými baštami. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je u nás ojedinělá. Horní část vyšší věže (36 metrů) byla při rekonstrukci upravena na vyhlídkovou terasu, z níž je nádherný daleký výhled, mj. na údolní nádrž a do Rakouska.
Impozantního středověkého vzhledu hradu využili v r. 1999 zahraniční filmaři při natáčení snímku Johanka z Arku (točily se zde převážně bitevní scény z útoku na Orleáns a Paříž).

Otevírací doba

• duben a říjen - soboty a neděle - 9:00 - 16:00
• květen a září - denně mimo pondělí - 9:00 - 16:00
• červen až srpen - denně mimo pondělí - 9:00 - 17:15

Vstupné

• dospělí - 60 Kč
• děti (od 6 let), studenti, ZTP - 30 Kč
• senioři - 40 Kč
• rodinné vstupné - 130 Kč